fbpx

Svět hodný pozornost (1. část)

Napadlo vás někdy, že by bylo fajn alespoň trochu pochopit, co je tak ceněného na tzv. moderním umění? Ať už výtvarnému nebo hudbě? Pochopit, proč ty, jak se říká, patlanice, u kterých máte pocit, že je zvládne dítě, mají takovou cenu?

Umění je komplikovaný svět. Už jen to, že se vzpíná možnosti definice. Až někdo bude umět říct, co to umění je, bude to nejspíš znamenat jeho konec. Umění je svět svobody, ale přesto to nikdy neznamenalo libovůli. Svoboda není libovůle, svoboda je vždycky určena nějakými hranicemi. A tak je to i v umění. Hranice, jakékoliv – státní, hranice nastavované ve výchově, hranice zvolené arbitrárně třeba u přijímacích řízení, nejsou neměnné. Mění se v čase, při změně vnějších podmínek i ze své vnitřní potřeby. A tak je to i u hranic ve světě umění. To je první věc, kterou je třeba při seznamování se s uměním akceptovat.

A potom je to už v podstatě jednoduché. Stačí začít trénovat. Osobně bych vám pro takový trénink ale nedoporučila publikace zobrazující umělecké předměty plné kunsthistorických textů. Nic by vám to v této chvíli neřeklo a spíš by vás to odradilo. Doporučila bych vám něco jiného – estetický trénink. Je to cesta nesrovnatelně zábavnější a i v případě, že byste nedošli až k vytyčenému cíli, to, co se cestou naučíte, vám příjemně obohatí váš normální každodenní život. A v podstatě jde o úplně nejzákladnější dovednost potřebnou k setkávání se s uměním. Že spolu estetika a umění souvisí, jste nejspíš někde zaslechli. Ale estetika má velkou výhodu v tom, že se netýká jen umění. Dokonce umění tvoří jen tu její menší část.

Estetický trénink se nejsnáze začíná u rozvoje estetického vnímání. A to je v podstatě spojené s našimi smysly. Smysly jsou takové první patro. Na ně navazuje druhé patro, které smysly víc a vědomě propojí s nějakým úsudkem, zhodnocením nebo jen zamyšlením. A řekněme, že sem chceme dojít, že tady leží náš první cíl.

Určitě se mnou budete souhlasit, že naše smysly můžeme rozvíjet a cvičit, ostatně to děláme leckdy i nevědomě. Ze smyslů začněme třeba hmatem, který si nejčastěji spojujeme s rukama. Ale pro pro náš trénink je třeba si uvědomit, že to není zdaleka vše. Čímpak vnímáte vítr? Kde ho cítíte? V nose? V uchu? Na krku? Na pažích, nohách, holém břiše, nezakrytých zádech? Všude tam, kde je nějaká pokožka. Kůže je naším smyslovým orgánem hmatu. Cítíte jí nejen doteky, ale i teplotu, vlhkost, strukturu povrchů… Když jdete bosky, vnímáte mnohokrát víc informací než v botách. A to právě díky hmatu. Pamatujete si, že se říká, že třeba nějaký svetr kouše? A jaké je to, když vám zubař umrtví pusu a vy se pak chcete napít a kus vaší pusy nebo nosu tam není. Jak nám ta hmatová informace zatraceně chybí! Zkuste pár dní nebo ideálně týdnů jen sledovat, jaké je to se věcí dotýkat, jak cítíte vítr nebo i změny tlaku na kůži, jaké je to se sprchovat, mazat, jaký povrch má váš jídelní příbor, tužka, povlečení na posteli, zubní kartáček…

Dneska ještě zmíním čich a chuť. I s těmi můžete velmi snadno trénovat. A protože spolu docela souvisí a doplňují se, tak s oběma dohromady. Víte, že každý vnímáme chutě trošku jinak? Hlavně některé druhy chutí a vůní. Potom se můžeme dohadovat o tom, že chřest je delikatesa a přitom někomu připadá zcela bez chuti. Po pár dnech či týdnech tréninku se vám chuti mohou docela proměnit. Můžete se do toho pustit dvojím způsobem. Prvním je vědomá konzumace. U každého pití a jídla zkuste první sousto nebo dvě, první lok opravdu vypít vědomě a říct si, jak chutná a jakou má strukturu a také si napřed přivoňte. I struktura třeba u melty s mlékem je jiná než u černého čaje, natož u bezové limonády, moštu nebo piva. A to jsou jen ty veliké rozdíly pro zvědavé začátečníky :-). Zkuste alespoň první sousto oběda dvacetkrát požvýkat. Čtvereček čokolády nekousejte, ale nechte si ho jen rozpustit v puse… Druhý způsob, jak chuť a čich trošku vytrénovat je ubrat na soli a cukru a také omezit výrazné nápoje jako káva, alkohol… Jo, je to trošku náročnější, ale už jen ubrat na soli a cukru stačí k tomu, abyste najednou cítili mnohem výrazněji jiné chutě. Když si dáte 10 dní bez kávy a pak si dopřejete kvalitní espresso, budete překvapeni tou chutí. Vyberte si, co vás víc láká, na co máte dost vůle nebo motivace a můžete mi napsat, jaké to bylo. 

K čemu to bude? Možná trochu tušíte, kam tím estetickým tréninkem mířím, ale pokud ne, platí to, co jsem zmínila. Každý z těchto drobných záměrných úkonů soustředění se na vlastní smysly vám přinese do života mnohá pozitiva. Ale o tom v dalším díle, stejně jako o zbývajících smyslech.

1 názor na “Svět hodný pozornost (1. část)”

  1. Pingback: Svět hodný pozornosti (2. část) – www.zruznychsoudku.cz

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *