Kamarád mi nedávno řekl, že estetika je jako láska nebo kvantová fyzika. Všichni o ní mají nějakou představu, ale nikdo nezná přesnou definici. Pokud je vaše představa o estetice ještě mlhavější než ta moje o kvantové fyzice, tak právě pro vás jsem tu já a můj článek. A pokud máte představu naopak mnohem přesnější, tak jsem tu taky já a můj článek a uvítám jakékoliv doplnění a komentáře!
Všimněte si, prosím…
Estetika je všímavost. A je to. Tady bych v podstatě mohla skončit :-). Takhle jednoduché by to mohlo být. Aisthesis (řecké slovo, ze kterého naše slovo estetika pochází) znamená cítění a smysl. Cítění ve smyslu získávání informací skrze smysly, a potom je tam ještě další smysl, smysl daný naší myšlenkou. Smysly a mysl. Všímavost.
Je důležité říci, že všímavost je záležitost vědomá a soustředěná. Není to jen postřeh. Musíte si (něčeho) všimnout.
Je to věda?
Přemýšlela jsem, zda najdu odvahu úplně vynechat akademické pojetí estetiky, ale nakonec jsem došla k tomu, že to není ani tak otázka odvahy, jako prostě fakt, že bych bez toho o estetice neřekla některé nejdůležitější věci. Estetika je v našem kulturním prostoru známá nejčastěji jako vědecká disciplína, která se v určité době vydělila z filozofie a někdy se jí také říká filozofie umění. To je ovšem hodně zdrcnuté pojetí, i když pro akademický svět stále využitelné.
O čem to je?
Nejsilnějším motivem v estetice je krása. Tady pro mne nastává trošku kritický bod, protože já bych vám ráda ukázala, že i tohle estetice a hlavně jejímu praktickému dopadu na každodenní život poněkud ubírá na možnostech, ale k tomu se určitě dostanu v dalším článku, tak teď přeci jen u té krásy zůstaneme.
Cesta tam…
V řecké antice byla krása viděna například v řádu (i matematickém a i tohle je téma dodnes aktuální!), nebo ve spojení pravdy a dobra, velmi záhy byla estetika spojena s uměním, navíc s uměním mimetickým, napodobivým. Nápodoba nemusela nutně ukazovat realitu (tohle si prosím pamatujte, protože je to poměrně nesnadná úvaha i pro dnešního člověka, který se s uměním potkává). Stačilo, když zobrazovala, mimetizovala nitro umělce. Potom byla krása v režii Boží a ještě potom se začala vracet zase k člověku. Od doby barokního člověka se základní rysy životního stylu do současnosti příliš nezměnily, zůstaly nám i instituce jako banky, školy, divadla, galerie a muzea. Ze soukromých a šlechtických držení se mnoho z nich stalo veřejnými a postupně i celospolečensky dostupnými.
… a zase ke kráse
V době baroka také vznikla krásná umění. Literatura, výtvarné umění, hudba, divadlo. Krásná umění měla účel právě v té kráse, nebylo třeba jejich produktům přisuzovat jiný než tento cíl (teď hodně, hodně zjednodušuji). Estetika byla jako samostatná věda ustanovena rokem 1750 právě jako věda o krásných uměních. A tahle definice je s ní spojovaná dodnes. Nicméně sám A. Baumgarten to tenkrát myslel ještě trošku jinak. Chtěl ustanovit obor, který by se věnoval specifickému způsobu poznávání světa.
Náš svět, estetický svět
Estetika je způsobem poznávání světa. Je svým přístupem nezastupitelná a proto, usilujeme-li o co nejlepší obrázek o našem světě, je i estetické poznávání tím, čemu bychom se měli věnovat.
Svět, který poznáváme, je svět lidských výtvorů (můžeme si je rozdělit na předměty každodenního užití a na umění) a přírody. Ještě sem můžeme přičlenit třetí oblast, kterou většinou do přírody nepočítáme, ale teoreticky tam patří, a tou je vesmír. A tohle všechno člověk poznává a tohle všechno může poznávat i esteticky.
Estetický soud
A nejen poznávat. Může to i hodnotit. Hodnocení a estetický soud jsou zásadní kategorie. A jsou to kategorie, které se zásadním způsobem podílí právě na praktickém využití estetiky. Způsob, jakým se my sami svými estetickými soudy podílíme na světa-tvorbě. Na podobě našeho světa. Je to způsob, jakým často volíme.
A jak to bude dál? To si povíme v dalších dílech a mezitím se můžete podívat třeba na hodně zajímavé téma související se smyslovým vnímáním (znáte synestezii?) tady.
Pokud nechcete přicházet o mé nové články a ještě k tomu dostat nějaké ty zajímavosti navíc, zapište se k odběru občasníku zrůznýchsoudků nebo sledujte můj LinkedIn.
Moc děkuji za přínosný článek. Pomohl mi určit moje poslání na tomto světě 😄. Sama tvořím nepřetržitě id dětství, mám i svůj keramický ateliér, ale cítím potřebu přesahu. Občas vedu výtvarné kurzy, ale teď jsem si ujasnila, že vším se prolíná rozvoj vnímání. To je to, o co mi vlastně hodně při práci s lidmi jde♥️. Těším se na další 🌞. Přeji krásný den.
Děkuji za zpětnou vazbu! Je to velké povzbuzení, moc se mi líbí, že to tak máte právě i ve své praxi 🙂. Snad brzy se mi povede vypustit další díl! PnZ
Pingback: Estetika: Spor o mrkev (3. díl) – www.zruznychsoudku.cz