Na spojení estetiky a ekologie jsem už v některých článcích narazila. Tentokrát se chci podívat z trochu jiné zkušenosti tvoření z materiálů, které doma prostě tak nějak… zbydou.
Upcyklace
Recyklace nebo upcyklace jsou v poslední době pojmy víc a víc známé. V domácím prostředí jde v podstatě o to využít některé předměty nebo materiály, které běžně považujeme za odpad, ještě jednou a jinak. Přetvořit je.
Tvoření dává druhý život
Lidé, kteří směřují k soběstačnosti nebo prostě jen výrazně ekologičtějšímu způsobu života, znají mnoho fíglů, co všechno lze znovu využít a jak. U nás doma se sice snažíme o nějaká ekologická opatření, ale občas pořád vítězí naše lenost. Nicméně zrovna upcyklace mě docela baví a využíváme ji. Nejčastěji pro tvoření s dcerou, ale čím dál častěji i jinak.
Nová estetika starého
Upcyklace není výmysl 21. století. Ani 20. století. Naopak. Byla něčím dost přirozeným v době, kdy materiály a předměty nebyly tak snadno dostupné jako dnes. Lidé z toho, co měli, vytěžili co nejvíc, než se s daným předmětem definitivně rozloučili. Samozřejmě tomu takto neříkali a jejich záměrem nebylo to, co je často záměrem naším. Oni prostě potřebovali materiály využít proto, že nebyly tak snadno dostupné. A my je chceme využít proto, že nechceme plýtvat. V tomto smyslu je upcyklace (post)moderní. A možná nás nemusí překvapit, že její principy využívali dříve umělci než se dostala do našich domácností – příklady takových autorů najdete v článku na Wiki.
Rozbité hrnky chránily ploty, zbytky látek, odstřižky a podobně sloužily k výrobě koberečků a přehozů (víte, co dělá maminka Lisy ze stále populární dětské knihy Děti z Bullerbynu?), recyklovaly se různé kovy…
Materiály a struktury
Co mne nejvíc baví na využívání zbytků nebo už prakticky odpadků je asi to vymýšlení, na co by to tak mohlo být dobré. Leckdy to ale vzdám a jdu se inspirovat tam, kde to už někdo vymyslel – Ameriku sice taky objevili vícekrát, ale opakovat to pokaždé nemusíme, že? :-).
Hrozně se mi totiž líbí ty zbytky jako materiál. Různé materiály jsou neskutečně smyslově příjemná věc a když z nich vytvoříte navíc vlastníma rukama něco použitelného… je to naplňující.
Naposledy jsem rozstříhaly s dcerou ruličky od toaletního papíru. A rozmixovaly je v robotu s vodou (a kapkou Herkulesu). A vytlačily z nich krabičky. Příště do hmoty zkusíme přidat ještě nějaké kytičky nebo trávu. Vzniklá struktura se liší podle toho, do čeho hmotu vtlačíte. Můžete ji pak omalovat nebo prostříhat… nebo nechat prostě syrovou. Tak to udělám já. A dovnitř s podzimem připravíme nějakou květinovou dekoraci.
Ruličky používáme každoročně na tvorbu tématických postaviček. Z vyřazené látky, ponožek, provázku… se udělá základní tvar. A z něj potom masopustní průvod, anděl nebo celý betlém.
Co jsem si vyzkoušela naposledy byla variace na Lisiny koberečky. Rozstříhat stará trička na proužek a z něj potom uháčkovat buď koberec nebo v mém případě misku. Jde to rychle, člověk má radost a jakkoliv nejsem na ruční práce dobrá, u takových výrobků jistá nedokonalost vůbec nevadí – naopak, je právě přirozenou součástí jejich estetiky!
Neopouštěj staré známé…
Je to docela silná písnička z dílny Svěrák-Uhlíř.
Mluví možná víc o lidech a vztazích, ale myslím, že ji klidně můžeme vztáhnout i na předměty a materiály. Ekologie má své místo v našich životech a témata spojená se snahou o méně spotřebitelsky náročný život nabývají na důležitosti každým rokem, možná měsícem.
Myslím, že je jednoduché a zábavné ukazovat dětem i sobě, že můžeme mít radost nebo užitek z pivních víček, korků od vína (z různých lahví jsou krásné svícny), plechovek, ruliček (z těch od alobalu jsou skvělé dešťové hole!), krabic od mléka, vyřazeného oblečení… Vzniklé věci jsou krásné, jinak krásné, nově krásné – je to přesně ta estetika všedního dne, která nám umí dělat přirozeně radost.
A nepotřebujeme být k tomu ani nijak zvlášť zruční. A když jsme, je to bonus.
Mávnutí kouzelným proutkem
Někdy to tak opravdu je. Je to malé kouzlo něco proměnit na něco úplně jiného. Vždyť to je podstata kouzlení, ne? Nechte se inspirovat – na Pinterestu, Facebooku nebo u známých, najděte nápady sami u sebe, hledejte s dětmi. A dívejte se, jak vám pod rukama vzniká nová estetika. A vyhoďte to až o nějakou dobu později :-D.
Pokud nechcete přicházet o mé nové články a ještě k tomu dostat nějaké ty zajímavosti navíc, zapište se k odběru občasníku zrůznýchsoudků nebo sledujte můj LinkedIn.