Předchozí článek vám představil estetiku tak nějak všeobecně. Tento článek, a nejspíš ještě několik článků následujících, vám poodkryje jednu takovou malou záludnost, která se týká estetického soudu. Protože právě estetické soudy jsou mocnou zbraní, kterou často nevědomky denně používáme a vyplatí se o nich vědět víc.
Má mě rád, nemá mě rád, má mě rád…
Znáte tuhle věšteckou hru s otrháváním okvětních plátků? Posuzování a soudy jsou základem estetiky a v podstatě nejčastější a asi i nejdůležitější je posouzení (ne)libosti. Zda je nám něco příjemné, milé, blízké, libé, zdá se nám to pozitivní, krásné, správné. Ale patří sem i posouzením opakem – tedy jestli je něco nepříjemné, nelibé, protivné, zdá se nám to nehezké nebo dokonce ošklivé, šeredné, špatné, hloupé, nesprávné. Tohle bipolární cítění je dost přirozené a je potřeba pro naše rychlé rozhodování při přežití, při výběru partnera, přátel, posouzení jedlosti potravin… Jenže v moderním světě je to tak trochu past.
Proč se ptát “proč”?
“Když se koukáš, podívej se ještě jednou, abys viděl”. Co chce tahle věta říct? Pamatujete si na to, že estetika je hlavně všímavost/vnímavost? Když máte možnost věnovat nějaký, byť krátký čas tomu, na co se díváte (chcete si to třeba koupit nebo někdo chce váš názor, když máte rozhodnout o podpoře nějakého projektu, darovat nějaké peníze na cokoliv…), vyplatí se trochu zpomalit. Hodně nápomocná je taková úplně základní otázka. Proč?
Cesta sebepoznání a převlékací kabina
Líbí se vám anglický trávník a ne přírodní louka? Proč? Jakmile si začnete říkat ta svá proč (třeba proto, že chcete mít u domu trávu upravenou, nebát se klíšťat…), napadnou vás i postranní myšlenky: Má to i nevýhody. Budu to muset pořád sekat a té vody, jestli bude zas v létě vedro! Někde jsem četla, že včely jsou nejužitečnější zvířata na planetě a mají málo pastvy. Vždyť rozkvetlá louka je krásná a mít pod okny motýly by bylo fajn… Pokud dáte takovým myšlenkám trochu prostoru, dost možná se stejně rozhodnete pro anglický trávník, ale budete už vědět proč, nebude to jen vliv souseda, a také si budete vědomi zodpovědnosti za své rozhodnutí.
Mimochodem, je to celkem fajn prostředek proti pozdějším případným výčitkám. U mne to skvěle funguje hlavně ve zkušební kabince obchodu s oblečením :-). Proč?
Jak těžit z nevědomosti
V některých případech ale nemáme žádné informace nebo jich máme jen minimum pro to, aby se nám v mysli mohly podobné hlasy ozvat. Typickým příkladem jsou třeba objekty moderního umění ve městě. A také pocit, že se vám buď něco líbí nebo nelíbí (má mě rád, nemá mě rád…). Ale ve skutečnosti jsme schopni mnohem bohatších soudů, které mají mnohdy v podstatě úplně stejnou váhu, jako ono líbí/nelíbí, i bez informací.
DÚ: Popis
Pokud se snažíte nějaký vjem (zrakový, sluchový, chuťový…) posoudit a nechcete jen zklouznout po povrchu, i když nemáte moc informací, je dobré jej zkusit co nejpodrobněji popsat. Popište, co vidíte nebo slyšíte. Slyšíte písničku, která se vám nelíbí, ale přesně nevíte proč?
Zkuste si ji popsat – je moc pomalá a vy dáváte přednost svižnější hudbě? Je to příliš sladká melodie a zpěvačka kvílí, má prážské ááá vyslovené do ééé? Neintonuje dostatečně přesně? Je to příliš počítačový zvuk a vy máte raději zvuk živých nástrojů? Je ta písnička pořád dokola? Má hloupý text? Zkuste identifikovat nástroje, hlavní rytmus. Pořád se vám ta písnička třeba nebude líbit, ale dojde vám, proč se možná líbí jiným lidem. Nebo třeba mladším lidem. Nebo starším.
Hledání nesrovnalostí
A jiný příklad: Vidíte novou sochu na hlavní ulici a připadá vám hodně nehezká, vždyť ten kůň není vůbec kůň a… Popište si ji. Má strašlivě vysoké nohy, nemá zobrazené oči, ale ani jiné detaily. Postava na něm je kontrastně malá… jakže se to jmenuje? Co tím chtěl autor říct? Aha, jo, tak proto ty nohy a ten prcek v sedle.
Hm, pořád se vám to nelíbí, víte proč, nesedí vám odklon od reálného zobrazení, ale už víte proč se vám to nelíbí a hlavně – proč se to může líbit jiným a že jsou tam ty nesrovnalosti záměrně.
Světa-tvorba
Uvedla jsem záměrně příklady z kreativních oborů. Ale ráda bych příště ukázala, kde všude jsou naše podobné soudy možná ještě zásadnější, ovlivňují přímo podobu našeho světa i soukromého prostoru, ale třeba i celou planetu. Ukážu, kde se estetické soudy podílí přímo na konceptu world-making. A zmíním i to, jak informace, znalosti a zkušenosti významným způsobem proměňují naše esetetické soudy. A že totéž dělá i reklama.
Než se zde objeví další články ze série o estetice (a třetí díl má zatím pracovní název Spor o mrkev), tak se můžete podívat třeba na hodně zajímavé téma související se smyslovým vnímáním (znáte synestezii?) tady. Nebo na první díl tady.
Pokud nechcete přicházet o mé nové články a ještě k tomu dostat nějaké ty zajímavosti navíc, zapište se k odběru občasníku zrůznýchsoudků nebo sledujte můj LinkedIn.