Estetika: Spor o mrkev (3. díl)

O okurce, banánu a těch ostatních

Ten náš spor o mrkev je totiž také sporem o krásu. Je to věc estetického soudu. Mého, tvého, vašeho. Není to tak dlouho, kdy byla v Evropské unii platná norma na to, jak moc mohou být zakřivené okurky. Možná si pamatujete i diskusi o banánech. Ale zcela určitě jste slyšeli a možná i viděli dokumenty, které ukazují, jak se třídí zelenina pro supermarkety. Konkrétně mrkev by měla být poměrně dost rovná, nějak normovaně široká a také dlouhá. Že se u nás prodává jen ta oranžová mrkev je možná otázka tradice a možná taky konzervatismu – ve Francii jsem skoro prožila šok, když jsem na trzích našla mrkev čtyř různých barev. Vytříděná zelenina často končila prostě v odpadu. Zákazníci neměli o ošklivou zeleninu zájem – tak zněl jeden z argumentů.

A teď tu o vejci

Jestli bylo dřív vejce nebo slepice – zájem zákazníků nebo zájem supermarketů, to asi nerozsoudíme. Každopádně nás tato kampaň naučila, jak má vypadat správná mrkev a netrvalo dlouho a přesně taková se nám začala líbit a takovou jsme chtěli a kupovali a jiné jsme kritizovali. Velká část z nás. A to platí i o jablcích, hruškách a všech dalších plodech přírody. Vytvořili jsme si představu ideálu krásy nějaké potraviny. Je to naprosto přirozené chování. Trošku hloupé je v tom, že jsme se tomuhle přístupu naučili tak trochu marketingovým trikem. A víte co? O pár let později jsem se tomu zase pomalu a jiným marketingovým trikem odnaučili. Jak?

Proti normám

Proti estetickým normám na potraviny se zvedla poměrně slušná vlna odporu. Ty normy jsou opravdu úsměvné. Ale stejně se nám líbí víc rovná mrkev, už jen proto, že se lépe čistí. Návrat k trochu zdravějšímu rozumu byl spojený i s vlnou ekologického myšlení a návratu k zahradničení, zdravé výživě, podpoře farmářských a lokálních produktů atp. I proto dnes na taškách jedné dovážkové služby stojí “na naší mrkvi je hlína”. Nabízí totiž třeba i mrkev “ošklivku”, která nevyhovuje nejvyšším estetickým kvalitám, ale je dobrá a z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že většinou i dost hezká=rovná. Změnu můžete vidět i v samotných supermarketech. O ošklivou zeleninu je už zase zájem.

Autentičnost

Část společnosti, která drží slušný díl kapitálu a může si dovolit vybírat, co za potraviny si domů koupí, začala hledat reálnou zeleninu. Pravou podobu. Pravdivou. Prostě tu, co roste na zahrádce. Třeba mrkev, která není vyleštěná, ale na které je hlína. Mrkev nerovnou, s několika kořeny, mrkev, která se fakt špatně čistí. Ale je krásná! Je autentická! A to jí skutečně dodává potřebnou krásu viděnou našima očima. Mimochodem, bývá často i chutnější, ale tohle pravidlo nemám nijak podložené, můžete si to vyzkoušet sami.

Mávnutí motýlích křídel

Pointou je, že naše estetické soudy se podílí i na takhle malých věcech. Ale malé jsou jen zdánlivě. Když si uvědomíme, jaký typ produkce naše estetická preference podporuje, jaké třeba i ekologické, finanční a jiné zbytečné dopady má, není to taková drobnost. Estetické normy na zeleninu a ovoce platily nějakou dobu ve významné části Evropy a nevím, jak je tomu jinak po světě, ale určitě najdeme variace na toto téma leckde.

Proměnlivost estetických preferencí

Je tu ale zdvižený i druhý varovný prst. Je docela možné, že naše lenost dovolila našemu mozku přijmout nějakou estetickou normu za svou a my jsme si začali myslet, že se nám něco líbí – a přitom nám to jenom vyhovuje. Za nějakou dobu jsme svou estetickou preferenci změnili na základě získaných informací a hned nám krásnější připadá to, co bylo před tím ošklivější. Jak je to tedy s tou krásou a našimi soudy?

Tohle téma nechám ještě otevřené, protože bych vám ráda představila i další oblasti, kde naše estetické soudy významně ovlivňují naše okolí. A to jak v dobrém, tak v tom horším smyslu. Pokud jste minuli první články z této estetické série, můžete se podívat sem.

Než se zde objeví nový článek ze série o estetice (už čtvrtý v pořadí!), tak se můžete podívat třeba na hodně zajímavé téma související se smyslovým vnímáním (znáte synestezii?) tady. Nebo na první díl tady – a pak na všechny další :-).

Pokud nechcete přicházet o mé nové články a ještě k tomu dostat nějaké ty zajímavosti navíc, zapište se k odběru občasníku zrůznýchsoudků nebo sledujte můj LinkedIn.