Je příroda krásná?

Možná si říkáte, že záleží na tom, kdo se dívá a na jaký její kus se dívá. Možná se vám vůbec zdá ta otázka podivná. Ale není, otázka je úplně v pořádku. A v pořádku je nejspíš i všechno to, co se vám teď kolem ní honí hlavou.

No jasně, že je!

Určitě se mezi vámi našel někdo, kdo by na otázku z nadpisu bezprostředně takhle zareagoval. Máme tu na Zemi krásné lesy, moře, louky, hory, oblaka, květiny, ovoce, výhledy do kraje a západy slunce, dálky a hvězdné nebe, různé světadíly a jejich pestrou faunu a floru. To je přece jasná krása!

A co když vám řeknu, že ještě před pár set lety v Evropě většina lidí neměla kdy přemýšlet nad tím, jestli je příroda krásná? Pokud už patřili mezi ty vyvolené, kteří si to přemýšlení dovolit mohli, tak o ní málokdy přemýšleli jako o tom, co je bezprostředně obklopuje. A pak jsou tu ještě ty hory.

Hory

Je to velmi zajímavé téma. Takové hory, majestátní, vyzývavé, každé pohoří jiné, někdy temné a zlověstné, někdy sluncem prozářené, někde horská jezera s křišťálovou vodou nebo louky plné kvítí a krav. Přesto právě hory byly až do 18. století považovány za vřed na tváři země. Vzbuzovaly někdy až fyzický odpor, hnus. Byly považovány za ohyzdné.

Ideální krajina

V podstatě od antiky existuje v evropské kultuře představa něčeho, čemu můžeme říkat ideální krajina. Je spojená se zemědělskou krajinou (!), pastevectvím a je to krajina přívětivá. S dostatečnou úrodou, úkryty a zákoutími, která se nejeví nebezpečně, krajina s pitnou vodou a volitelnou stavbou někde kolem. Je to možná taková pozemská varianta Ráje, Rajské zahrady.

Jak poskládat ideální krajinu

V průběhu evropských dějin estetika (většinou v obleku filozofie krásy či nauky vkusu) poměrně významně ovlivňovala podobu prostředí pro život. Nejenže souvisela třeba s módou v oblékání a chování a samozřejmě ovlivňovala podobu uměleckých děl, ale estetické teorie se podílely i na podobě zahrad, parků a posléze i krajinného urbanismu. Velice často se ideální podoba přírodního prostoru zakládala na matematických nebo geometrických pravidlech a ideálech, které z nich vycházely.

A to je ta krásná země…

Významnější odklon od ideální podoby nějaké mytologické krajiny najdeme v Evropě až v 17. století a to v rámci provincie Holland. Důvodů, proč zrovna tam, je několik. Tradičně se za nejsilnější uvádí protestantismus, který nepřál zobrazování nepříliš oblečených postav z antické mytologie. A tak na světlo světa přišla parádní zátiší všeho druhu a také zobrazení místní krajiny. Obrazy jsou to dodnes působivé a hodně vřelé (například oba Pieterové Brueghelové, do 17. století zasáhl až ten mladší, ale prohlédněte si klidně oba), přestože jsou vlastně prosté. Holanďané také dali významné místo na obrazech obloze, nebi. Jsou to takové pohlednice, fotografie ze života. A ty nás berou za srdce i dnes, i když je pořizujeme z mobilů a vystavujeme na Facebooku.

Baroko pro oko

17. století (a kus 18. st.) je doba baroka. Ale baroko v Evropě nebylo jenom jedno – třeba to francouzské se od českého nebo německého hodně liší. Ve Francii bylo baroko ukázněnější, říká se klasicizující. U nás to byla dynamická pecka, křivky a objemy. V obou případech můžeme ale mluvit o divadelnosti – efekt a afekt. Působivost a prožitek. V českých zemích barokní umění a zejména architektura významně proměnila a dodnes ovlivnila podobu krajiny. Kostelíčky a boží muka citlivě zasazené do terénu, aleje kolem cest, statky a celé vsi. To dodnes patří ke koloritu naší krajiny. A taková krajina se nám také líbí.

Barokní doba přinesla i postupnou proměnu životního stylu, společenské proměny, vznik mnoha institucí a úřadů, které v modernější podobě fungují dodnes. Svým způsobem jsme z baroka dodnes nevyšli. A přeci následující století přineslo velkou změnu ve vztahu k vnímání a hodnocení přírody a jejích krás. Ale o tom zase příště.

V tomto článku jsem použila svoje momentky z místa mého bydliště. Mobilní. Tomu odpovídá kvalita… na druhou stranu mají ve své nedokonalosti něco z toho, o čem je tenhle článek.

Pokud nechcete přicházet o mé nové články a ještě k tomu dostat nějaké ty zajímavosti navíc, zapište se k odběru občasníku zrůznýchsoudků nebo sledujte můj LinkedIn.