Hudebka + výtvarka vs. AI

To je poměrně zajímavá otázka a já vám nabídnu jen a jen svou odpověď, jen a jen svůj pohled a zkusím to hodit do bodů, které postupně rozeberu:

1) Tvoření rukama a možnost poznat kreativní obory a doslova si je osahat je nenahraditelná. Rozvoj motoriky je podstatný pro kde co, od rozvoje řeči, pro rozvoj myšlení i mentální pohodu. Tam všude hraje nějakou roli, většinou nezanedbatelnou. I proto dosud zůstaly estetické výchovy součástí školního kurikula. V některých zemích je podobná výuka ještě posilována, protože víme, že rozvoj kreativního myšlení se přenáší, propisuje i do dalších oborů. JENŽE se to musí učit dobře.

2) Seznamovat se s umění je skvělá cesta, jak pochopit diverzitu. Napříč kulturami, napříč věkem, styly i individualitami. Umění je esencí toho, čemu říkáme svobodný prostor. A rozhodně tím nemyslím seznamy děl a autorů. Myslím tím, že se učíme číst obrazy, rozumět tomu, že jedna věc může mít tisíce podob a že obrazy odráží svou dobu třeba i volbou námětu, že umění odráží dokonce i technologický pokrok své doby, že… je prostě zprávou o lidech a pro lidi. Nezaměnitelným a nenahraditelným způsobem vidění a myšlení.

3) Aktivní tvoření, sahání na materiály, vytváření zvuků, pohyb v rytmu… tohle všechno často mnohem lépe, než hod do dálky na známky umožňuje smysluplný kontakt se svým tělem, se svými emocemi, poskytuje potřebné stimuly našim smyslům. Soustředěný poslech zapojuje úplně jiná centra v mozku, než poslech jako kulisa. Tohle nám chybí v současné době moc, nejen ve škole, ale i nám dospělým, protože… 

4) …tvoření a aktivní zapojení do něj je antistresová aktivita. A je to aktivní způsob relaxu. Zapojuje překvapivě významné části mozku. Ale i kdyby si děti jen chvíli vybarvovaly, je to něco, co nás usadí, zklidní… a za co si jako dospělí často platíme.
Jedním z příkladů jsem i já a “moje” wabi-sabi, jedna z možných cest návratu ke smyslům, umění zastavit se a zpomalit. 

Mimochodem, zpomalit a zbystřit potřebujeme umět i proto, že je to jeden ze základů schopnosti kritického posuzování informací! Konzumujeme rychle. Cvičit pozornost se vyplácí.

Zatím jsem napsala takové ty lehké přínosy estetických oborů, které ne vždycky vidíme jako důležité. Tak přidám pár dalších.

5) Výtvarné myšlení je vizuálním myšlením. Nejenže výtvarka může být maximálně mezioborový předmět, ale má ve své kompetenci i obrovskou část mediální gramotnosti. Jak často si uvědomíte, že i obrázky jsou informace? A že jsou vlastně první informační zdroj, se kterým se učíme zacházet? Že obrázky “čteme” o celé dlouhé roky dřív, než písmena? A učíme se nad nimi přemýšlet? Učíme se skutečně obrazy číst? Umíme se dívat? Umíme u toho použít kritické myšlení? Chápeme, jak může dobře zvolený a upravený obrázek pomoci (kon)textu kolem? Jak může jeho vyznění úplně proměnit? Že se takto dělají i zábavná videa na TikTok nebo Instagram, že záleží doslova na úhlu pohledu? Že se tak ale dělá i propaganda? Že vizualita je pro naše myšlení zásadní? Od dopravních značek, piktogramů až po porozumění rozdílu mezi ilustračním a manipulativním obrázkem/videem?
Umět koukat na obrázky = stejná dovednost uplatnitelná pro malovaný obraz, fotku i AI generovaný produkt (vč. deepfake). 

Můj kurz Bystré oko sice není geniální, chce spíš ukázat směr, kterým můžeme jít, abychom se všechno tohle mohli učit, ale je jeden z mála, o kterých vím, že je dostupný takhle veřejně. Moje kurzy jsou obecně takové metakurzy, ukazují cesty, neučí chůzi krok po kroku. Od toho jsou ty soustavnější záležitosti, ehm, třeba škola.

6) Hudba mimochodem umí možná ještě víc. Hudba s sebou nese obrovsky silné emoce. Představte si video, které nese děsivé záběry, pomalý hlas, který říká strašné věci, dramatická a smutná hudba jako podkres. Střih. Optimistické a milé záběry, tón hlasu znějící úlevou a nadějí, apeluje na vás, hudba sílí, ale je optimističtější a radostnější… To první bude, když budete volit ty druhé, to krásné bude, když budete volit nás. Stejnou moc, jakou má hudba ve filmu, má i v jakémkoliv jiném videu. A písnička? Víte, jak snadno si zapamatujete slova, když je k nim chytlavá melodie a dobře rozpoznatelný rytmus?Jak dobře si ji vryjete do mysli… Učíme se o tom? Víme, kdy je hudba a vizualita a umění a cokoliv z toho fajn a kdy už ne? A kde se o tom sakra jinde máme dozvědět? Ve veřejném prostoru jsou tohle témata v lepším případě opomíjená, v horším ponižovaná.

7) 8h AI ročně není až tak moc. Je to zajímavý nápad a umím si představit i adekvátní rozložení zábavy, poučení a rizik. A nevidím jediný důvod, proč by to nemohlo být jako SOUČÁST právě výchov. Perfektně to do nich sedí. Výchovy totiž už z podstaty věci mají předávat kompetence, hodnotové myšlení, prostor pro debatu, sdílení, prožívání a reflexi toho všeho. Nehledě na to, že AI může být použité jako skvělý nástroj pro tvorbu estetických produktů. Už se to ostatně děje. Kvalita bývá občas dost šílená (protože chybí obecná estetická výchova), ale tím spíš by se tomuhle nemuseli učitelé estetických oborů vyhýbat.

A OSTATNÍ OBORY A JEJICH UČITELÉ BY MĚLI MÍT ZÁJEM S UČITELI VÝCHOV NA TOMHLE SPOLUPRACOVAT. A vice versa.

Snad nejsem jediná, kdo si myslím, že tohle je ideální představa o tom, jak probíhá vzdělávání, že se na tom učitelé tak nějak podílí společně, ne odděleně. Tam, kde to takhle funguje, mají skvělé klima i výsledky.

8) Přihřeju si ještě jednu svou polívčičku, ale i témata jako vkus a kýč (a hlavně to, jak estetické preference a porozumění souvisí se schopností rozumět informacím a světu, jsou vlastně jednou z verzí sociálního výtahu.


Vtip je v tom, že víceméně všechny obory/předměty ve škole lze libovolně propojit. Lze do nich i zakomponovat víceméně libovolná témata. A tohle je docela práce. Většina českých učitelů na tohle nebývá trénovaná, neumí ani takto pracovat v týmu, nemají na to vlastně ani prostor časový a nemají ani možnost dostatečné externí podpory pro takové kroky (které je třeba dělat na míru prostředí, té které škole, třídě…).

Mluvší z podstactu chce do škol víc smysluplných aktivit, víc aktuálních a výhledově užitečných kompetencí… Ale ony už v RVP jsou. Dlouho. Problém je jinde. Stále není standard, že by se tak u nás učilo. Důvodů je hromada, jedním z nich je i to, že neustálé změny ve školství a hádky napříč politickým spektrem v podstatě znemožňují rychlejší systémovou proměnu, nedá se jít jedním směrem dost dlouho a záměrně a většinou pro inovace stále chybí potřebná míra podpory (a i ta už existuje, asi navzdory politikům, ale není plošná a neustálá a konzistentní).

V jednu chvíli pán v podcastu zmínil, že AI generátory obrázků jsou snem všech trojkařů.
Myšleno trojkařů z výtvarky. Tohle přesně odkazuje na to, že stále má mnoho dětí (ano, i desítky let po tom, co mluvčí podcastu ZŠ opustil) podobnou zkušenosti. Trojky, i pětky z výtvarky, z hudebky, tělocviku.
Ale… Opravdu nemusíme škrtnou předmět jen proto, že někteří učitelé své obory a sami sebe neposouvají. Vylili bychom vaničku s velmi cenným dítětem.

Mimochodem, trojku z výtvarky jsem dostala i já. Ve třetí třídě. Jinak premiant, šprt. Dcera velmi dobré výtvarnice (místní naplaveniny). Podle mamky ťuňťa, přílišná pečlivka. Tak jsem se jednou u podzimního obrázku odvázala. Namalovala jsem pole, brázdy a kolem poloholé stromy se zbytky barevných listů (jo, už tehdy jsem měla tuhle estetiku ráda). A pak jsem si rozmíchala hodně ředěnou bělobu a nad polem vyčarovala mlhu. Cáry mlhy. Byla jsem na sebe docela dost hrdá. Mělo to skvělou atmosféru. A pí. uč. mi napálila trojku za nepečlivou práci. Mamka doma ovšem nad obrázkem jásala radostí a asi tušíte, co mi na školní hodnocení řekla. Jaké si z příběhu vezmete ponaučení, nechám na vás.