Při poslechu jedné epizody českého podcastu Brain we are jsem si řekla, že musím hodit na papír cvičení, které mne provází od samého počátku mojí výuky estetického vnímání. Zmiňovaná epizoda č. 70 mluví hlavně o vědecké metodě poznávání světa a ukazuje ji jako bránu k dalším jevům a poznání. Hodně by mě zajímalo, co by autoři říkali na moje cvičení!
Několik let jsem externě učila bakalářské studenty výtvarného oboru něčemu, co jsem nazvala Kapitoly z teorie umění a estetiky. Snažila jsem se obsah přednášek naplnit tím, co by si mohli jako budoucí učitelé odnést do praxe, ale nebyla to jen estetická výchova, ale i něco, co dosáhne dál, do každodenního žití.
Estetické sebevědomí
Měla jsem pocit, že jim musím v první řadě důkladně vysvětlit, proč je estetické hledisko hodnotné, ba dokonce nezastupitelné a proč i jejich obor není nic, co by mělo poskytnou hodiny navíc, když se nestíhá v češtině nebo matematice. A tak jsem jim představila koncepci čtyř poznávání.
Poznávání první
Asi nejjednodušším poznáváním na úvod je právě to “vědecké”. Je to dané z části tím, že na něm staví velká část ve škole vyučovaných předmětů. Pokud si představíme nějakou květinu (zajímavé, že v Brain we are si taky jako příklad berou květinu…), tak ji můžeme zkoumat jako botanikové, chemikové, biologové, environmentalisté, farmakologové… Budeme rostlinu poznávat skrze naše obory a budeme mít bohatá data, tabulky, zařazení, fakta (chemické složení, popis, vegetační cyklus, biotop, rozmnožování…).
Poznávání druhé
Potom ale k té květině přijdeme jako lidé duchovní, spirituální, náboženští, filozofičtí a budeme se ptát odlišně a zkoumat rostlinu jinak. Budeme se ptát po jejím existenciálním významu, vztazích vůči okolí, důvodu a původu její existence, po jejím příběhu, možnostech uctívání, symbolickém významu, budeme ji oslavovat nebo zatracovat atp.
Poznávání třetí
Dalším způsobem, jak naši květinu můžeme poznávat, je všednodenní praktické hledisko. Je jedlá? Je léčivá? Lze z ní něco užitečného vyrobit? Můžu ji nějak za něco vyměnit, směnit? Můžu se jí ozdobit? Můžu se takhle ptát kvůli sobě nebo většímu společenství, podstatný je pro nás v tomhle případě přímý užitek.
Poznávání čtvrté
Květinu můžu ale poznávat také esteticky. Estetické poznávání může podobně jako ostatní předchozí poznávání zapojit napřed smyslové vnímání. Jakou má barvu, velikost, strukturu, jak voní, chutná? Ale můžu jít dál – v jakém kontextu roste a působí, jak vypadá a voní ráno, jak večer, jak na jaře, jak v létě. Líbí se mi, nelíbí, hodí se na tuhle louku nebo působí nepatřičně? Je harmonicky rostlá nebo nějak provokuje, je výjimečně krásná nebo spíš obyčejná? Můžu jít ještě dál a psát o ní básně, příběhy, písně, malovat obrazy, tančit s ní, inspirovat se jí nebo zážitky spojenými s ní ke vzniku dalších děl.
Pamp-eliška
Když si představíme, že mluvíme o konkrétní rostlině – třeba o pampelišce nebo o čekance – je tohle cvičení ještě srozumitelnější. Princip je v tom, že když pomineme jakékoliv ze zmíněných oblastí poznávání, bude naše poznání neúplné. Lze bez problému žít s neúplným poznáním. Jen jsme vždycky o něco málo chudší. Na nějaké úrovni jsme všichni schopni poznávat všemi zmíněnými způsoby prakticky každý objekt, ale dokonce i situaci a do nějaké míry i vztahy. I takhle abstraktní věci mají estetické hledisko. Třeba takový (dis)harmonický vztah. Nebo (ne)příjemná situace. Dopouštím se zjednodušení, ale jde mi jen o to ukázat, že estetické poznávání je součástí našich každodenních zážitků a má v našich životech nezastupitelné místo.
Celek je víc
Na konec musím podotknout, že jako u všech kategorizací, nelze většinou zmíněné poznávací způsoby od sebe takhle přesně oddělit. Jednotlivé kategorie se prolínají, podle našeho osobního zájmu mají některé navrch nebo jsou pro nás samozřejmější. Ale neznamená to, že jsou pro nás lidi některé z nich méně nebo více důležité. Nezřídka se stalo to, že k velkým objevům vědy vedla právě rozvinutá schopnost estetického vnímání a naopak. A praktický pohled na svět už zachránil stejně životů, jako významní duchovní vůdci. Bohužel, všechny tyhle principy lidé umí také bezvadně zneužít a napáchat jimi zvěrstva. I ten estetický. Ale to už je zase jiná pohádka…
Hravě
Abychom nekončili smutnou notou, pojďme si teď spolu chvilku hrát. Rozhlédněte se kolem sebe a vyberte si jeden předmět. Máte? Teď se na něj podívejte, pořádně si ho ohmatejte, očichejte a… no, klidně i ochutnejte (ale čich většinou stačí, pokud jste si zrovna nevybrali tabulku čokolády :)). A zkuste s ním i vytvořit nějaký zvuk. A pak si zkuste představit, že se na předmět díváte očima vědce, filozofa, obchodníka a umělce a představte si, co ty které oči vidí. A pak ještě na úplný konec zkuste svůj předmět vidět očima dítěte. A pak vám přeji krásný zbytek dne!
Pokud nechcete přicházet o mé nové články a ještě k tomu dostat nějaké ty zajímavosti navíc, zapište se k odběru občasníku zrůznýchsoudků nebo sledujte můj LinkedIn.