Kouzelné sousloví, které má skutečnou moc proměnit nejen naše vidění, ale i myšlení. Zároveň je to jeden z opravdu dobrých tipů na to, jak trochu popíchnout naši kreativitu.
I dnes to bude víc bavit o koukání se, o vidění. Protože jde o pohledy. A to o ty skutečné i metaforické. Vezmeme to navíc z různých stran – jak taky jinak!
Jedna věc z různých stran
Víte, jak vypadáte zezadu? Asi víte, že máte každý profil jiný. Viděli jste se shora? Zespodu? Z poloprofilu? A kolik věcí, které vás právě obklopují, znáte ze všech možných stran?
V mnoha výtvarných kurzech se učí, jak si připravit body, jak je spojit, jak potom doplnit křivky a jak ty vystínovat nebo vybarvit, aby vznikl nějaký obraz, nějaký objekt na něm. Je to mechanický postup, který zahrnuje jen poměrně málo porozumění, ale je to nejrychlejší cesta k obrazu, který působí na první pohled přesvědčivě.
Druhá cesta je o dost náročnější. Když chcete něco nakreslit, měli byste co nejlépe pochopit, jakou má daná věc stavbu, jak třeba roste květina, od semínka, jak jsou na sebe jednotlivé části nasazené. Jaké kosti se skrývají na těle zvířete nebo člověka a jak na nich jsou upevněné svaly – teprve ty jsou potom obalené kůží.
Také to, jaké jsou charakteristiky daných věcí, taková mini psychologie předmětů. Čím jsou typické, v jakém kontextu je budete kreslit, malovat, modelovat? A pak se vám pravděpodobně hromada kreseb nepovede tak dobře… Jenže čase právě takový postup vede k přesvědčivosti a ke schopnosti potom bez návodu a postupu udělat cokoliv. Naučíte se totiž na svět koukat a chápat ho.
Myslet jinak, rozbít rutinu
Tady našlo v současné době svůj prostor koučování. To, jak se ptát, to jak různě vést myšlenky, jak hledat právě ty různé úhly pohledu, to všechno je koučování (a koučové ví, že mnohem víc) a když je to kvalitní práce, tak je mnohdy k nezaplacení. Nejspíš bychom k tomu mohli dojít i sami, ale trvalo by to déle a stálo nás to zbytečně moc nedobrých zkušeností. Ale nejen koučování s tím umí pomoci. Někdy stačí jen něco malého změnit oproti tomu, jak věci děláme běžně. Rozbít rutinu.
Zrovna nedávno jsem komentovala příspěvek poznámkou, že mi občas stačí ze židle slézt na podlahu. Typická změna úhlu pohledu! Někdy stačí místo poznámek v počítači vzít papír a kreslit myšlenkové mapy. Fungují skvěle i pro děti a dokonce pro školní učení se! Někomu pomůže jít pracovat jinam, do knihovny, do kavárny, ven… nebo změnit pořadí úkonů. I to vede ke změně úhlu pohledu. Do problému, který chceme řešit, se prostě pustíme z jiné strany.
Rutina a úhel pohledu
Někdy rutinu změnit nemůžeme. Ale pořád můžeme měnit úhel pohledu. U jakékoliv aktivity.
Nejjednodušší změnou je zaměření se na nějaký výsek. Nechci říct rovnou detail, ale i to je možnost. Výsek, který obsahuje něco, co dohromady dává smysl, vytváří to nějaký typ kompozice – ať významové nebo vizuální. Na Facebooku je jedna skupina, kde se prezentují fotografie povrchů s oprýskanou malbou. A věřte mi, že každá druhá fotka je hotový obraz.
Máte v koši zmačkaný papír? Jak by vypadala jeho fotka z nějakého úhlu, zblízka, výřez fotky, stíny a světla? Jak vypadá sklenice s vaším pitím shora? Možná může dobře vypadat i nepořádek na stole, kompozice z rozsypaných tužek, špinavé okno, mísa po vaření…
Bude to fungovat i u činností, které nemůžete změnit. Principem je jim věnovat s použitím nějaké té vůle víc pozornosti, než běžně rutině věnujeme. Rutinou se stala proto, že se činnost automatizovala, že má jasný postup, podobu, účel. Když jí věnujete opět víc pozornosti, kterou vyžadovala někdy dávno na začátku, rutinní situaci proměníte.
Dojde k de-rutinizaci. Místo čaje si k snídani dáte kakao (nebo naopak). Zuby si vyčistíte v jiném pořadí (napřed vpravo dole!) a třeba na jedné noze nebo ve dřepu. Počítač otevřete o chvíli později nebo vědomě začnete jinou činností na něm, než běžně začínáte. Změníte pozdrav v e-mailu (pokud není součástí vaší značky)… Napadne vás určitě milion lepších příkladů a způsobů, jak rozbít rutinu. Půjdete pěšky, pojedete jinudy…
Pokud byste bojovali s hlavou, které se z rutiny nechce, jedním ze dalších možných způsobů je si všechny činnosti, které právě děláte, v duchu slovně popisovat. Beru klíče, nahmatávám místo, kde bývá ten od bytu, rozklepnu svazek, aby mi zůstal v ruce jen ten jeden… a sa*ra, spadly mi, ohýbám se, pásek se mi zařízl do břicha, bolí mě bedra, ale dobře, pokládám na zem tašku, pomáhám si druhou rukou, stejně je to rychlejší, proč to vlastně nedělám rovnou, stejně mi spadnou v 8 z 10 pokusů, tak, zamykám, jauvajs, jo, chvátám zbytečně, teď jsem ten klíč málem zlomil, tak boty, beru tašku, mám mobil, notebook, klíče, sako, peněženku… nemám deštník, no, tak holt nesmí pršet, no, tak to nevyšlo, prší, a co tu dělá ten vítr, mělo pršet až odpoledne…
Když si sami se sebou tahle popovídáte, nejspíš sami sebe také pobavíte. A věřte mi, že si budete potom svoje ranní 2 minuty hodně dobře pamatovat a druhý den nejspíš zamknete na první pokus. Našli jste totiž chybu, která se zbytečně opakovala. Vylepšili postup. A taky víte, proč. A ještě to byla celkem zábava.
Takhle přesně můžete oživit rutinu. Vidět víc zajímavých věcí a pomoci myšlení najít nové uličky.
Zkusíte to?
P. S. Pomáhá i učení se nových věcí. Někdy stačí jedna věta, která přinese potřebnou inspiraci. Pro mne jedna taková spustila obnovený zájem o wabi-sabi. A to až takový, že jsem připravila e-book, který wabi-sabi představuje – mimochodem, celý ten přístup nabízí cestu, jak můžeme měnit úhel pohledu. A protože mně samotné neskutečně pomáhá, když mohu věci poslouchat jako audio, tak jsem textovou část e-booku načetla, odkaz na audio je součástí e-booku.