Velkým omylem běžného chápání estetiky je představa, že se zabývá uměním nebo krásou a že tím pádem vlastně ignoruje náš každodenní svět, náš všední život a to, s čím se v něm potkáváme.
Možná je to také tím, že estetické jevy jsou součástí složitějších jevů a jako estetické je většinou neidentifikujeme.
Například sem patří i velká část toho, čemu říkáme mediální gramotnost, konkrétně to, co se pojí s vizuální gramotností. Ale ona sem patří jakákoliv gramotnost, která se týká informací, které k nám přicházejí z našich smyslů.
Vizuální gramotnost je pro nás nejsnáze uchopitelná. Hned v závěsu za ní by mělo být porozumění tomu, jak mocným médiem je hudba, písně a rytmus = všechno to, co s sebou nese kromě významu přeložitelného do slov, také silný emoční náboj.
Pokud má estetice všedního dne blízko nějaký uměnovědní obor, pak je to ta oblast, která se věnuje popkultuře. Je to právě ta oblast, která zasahuje největší procento každé populace.
Jako jakákoliv jiná kulturní složka i to, co vzniká v rámci popkultury, může nést pozitivní náboj, může to být pozitivním přínosem, ale stejně tak to může být zneužitelné nebo jiným způsobem nebezpečné.
Tenhle stručný úvod jsem musela udělat proto, abych vytvořila rámec pro téma tohoto textu, kterým chci stručně ukázat, jak můžeme přemýšlet o dnes v online světě populární formátu memes, memů.
Nic nového
Termín meme pochází už ze 70. let. Dneska ho asi všichni známe hlavně jako nějaký vtipný obrázek, gif, krátké video, které nejčastěji pochází z nějakého filmu, seriálu nebo komiksu a jeho původní text nebo informace je posunutá do nového kontextu a tak vytvoří nový význam.
Síla memů pochází hned z několika jejich charakteristik.
1) Jsou krátké, jsou snadné, jsou vizuální, a co je vizuální, to je rychlé…
2) Vytváří pocit sounáležitosti a sjednocuje sobě jinak anonymní skupinu, protože jako skupina identifikujete například film, ze kterého daný meme pochází, znáte příslušný komiks, sdílíte danou emoci či názor…
Tomhle všechno znamená ideální internetový formát pro sociální sítě, pro rychlejší šíření, rychlejší porozumění a rychlou identifikaci. Identifikaci nejenom původu memů, ale i sebeidentifikaci sebe sama s nějakou skupinou. Meme tak může fungovat podobně jako logo nebo jiná součást brandu.
Funguje jako barvy vašeho sportovního klubu, jako logo vašeho oblíbeného výrobce elektroniky, jako erb vašeho rodného města. Je to nový druh symbolů a nový druh toho, jak může vzniknout nějaká skupina, která se skrze meme částečně identifikuje.
Dneska přitom už víme, že meme může vedle pozitivních emocí a humoru šířit také výsměch, odpor, nenávist nebo chaos.
Termín hybridní válka asi známe všichni. Nevím, kolik z vás se potkalo s termínem memetická válka. Nicméně je to také už poměrně dlouhou dobu nedílná součást online/digitální války.
Memetická válka
GEMINI AI:
„Memetická válka je moderní forma informačního a psychologického boje, která k ovlivňování veřejného mínění, šíření ideologií nebo destabilizaci protivníka nevyužívá rakety, ale memetiku – tedy šíření nápadů, symbolů a kulturních vzorců (memů). V tomto kontextu „mem“ neznamená jen vtipný obrázek s kočkou, ale jakoukoli jednotku kulturní informace, která se replikuje a šíří z mysli do mysli.”
Z principů, na kterých stojí, chci vyzdvihnout jeden:
Kognitivní hacking: Útok přímo na podvědomí, předsudky a emoce (strach, hněv, pocit sounáležitosti).
Memetická válka funguje tzv. zdola nahoru. To znamená, že nejde o informace šířené shora (vládou), ale o informace, které se nejprve objevují na sociálních sítích a tam se virálně šíří (i když jich vlády využívají).
Jejich síla je v emocích, jednoduchosti a opakovatelnosti. Memy neurčují co si lidé myslí, ale jak o věcech přemýšlejí, jde zde o tzv. rámování reality.
GPT AI:
“… proto je boj proti tomu shora (fact-checking, oficiální vyjádření) často neúčinný – reaguje pomalu, racionálně a bez emočního náboje.“
Funkční obranou je samozřejmě informační gramotnost, která je u nás poměrně zanedbaná, a nejen u nás. Existuje ještě jedna cesta, a totiž použití stejných zbraní. Touhle cestou už se naštěstí na světě některé vlády vydaly. Naše samozřejmě ne. Ani ta minulá tomu moc nedala.
Když mluvím o tom, že se vyplatí vědět, jak můžeme číst obrázky a můžeme se tak klidně učit na uměleckých dílech, myslím tím přesně tohle: Vědět, jaké informace nám vizuální sdělení může předávat. Že nejde jenom o samotné zobrazení, ale i o jeho formu a složky, které na nás potom působí právě psychologicky. Můžou v nás vyvolávat velice silné emoce, pozitivní i negativní. Může jít o katarzi v rámci umění. Může jít o získávání informací a představy o tom, jak nějaká věc vypadá. Může ale jít i o šíření emočního náboje, který zakryje skutečnou informační hodnotu nebo ne úplně dobrý záměr.
Memetiku dneska používají nejenom propagandistické státy, jako Rusko nebo Čína, ale pracují s tím i státy NATO. Alexandra Alvarová uvádí v přednáškách pro 21. století jako další takový příklad Taiwan, který memetické principy a memy obecně používá v rámci něčeho, co by u nás dělal letos zrušený stratkom. Používají to jako oficiální vládní komunikaci směrem k občanům, jako nástroj rozbíjení dezinformací, jako možnost podporovat zdravou národní hrdost atd.
Co s tím?
Umíte vytvořit mem? Máte nějaký dobrý nápad? Je to vlastně maličkost, kterou dokáže udělat téměř každý. Je to něco, co můžeme i my vytvářet a postovat a používat: Jako u všeho, je to jen další nástroj a bude záležet na tom, jací jsme my a jak ten nástroj použijeme.
Poslední věc, kterou vám dnes chci říct je, abyste dávali pozor na podobné věci, abyste si jich všímali, abyste o nich mluvili, abychom je nepodceňovali.
Je potřeba o nich mluvit, protože teprve pak je lidi uvidí. Je to jednoduchý princip, který znám právě z výuky dívání se na obrázky.
Spoustu věcí prostě nevidíme, dokud nám někdo neřekne, že se na ně můžeme/máme podívat!
#zbystrismysli