AI je nástroj.
Generátory obrázků jsou nástroj.
Každý umí trochu jiné obrázky.
Záleží i na tom, jak dobře umíme formulovat, co od generátoru chceme.
V TOMTO ČLÁNKU ZÁMĚRNĚ NEBUDOU ŽÁDNÉ OBRÁZKY. MNOHO ZAJÍMAVÝCH OVŠEM NAJDETE NA NÍŽE ZMIŇOVANÝCH ODKAZECH.
Poslední rok otevřel dveře ke generování obrazů víceméně každému, kdo o to stojí.
Umělá inteligence je tu s námi déle než rok a logicky ji také mnoho lidí využívá déle než rok.
Mnozí z nich jsou umělci. Ani to není překvapivé – digitální umění tu s námi naplno žije od 60. let a tak jsou zde lidé, kteří nové a nejnovější technologie znají a používají.
Pokud ovšem nejste zrovna profesionály v uměleckém oboru, tak jste pravděpodobně podobné obrázky a obrazy na sítích nepotkali.
A pokud ano, potom nejspíš ty od umělců, kteří se věnují populárnější podobě tvorby – třeba v duchu anime, fantasy a filmu (sci-fi, retro-future…).
Sama jsem byla zvědavá na to, jak vypadá jiná kreativní bublina, ve které se pohybují ti, kdo mají vizuální představy posunuté směrem k umělečtějším formám, možná víc abstraktním a jak spolu-pracují s tím, co jim AI nabízí.
Vedle samotných výstupů totiž většinou umělce zajímá i celý tvůrčí proces.
Jeho možnosti, to, jak vypadá a proměňuje se cesta od nápadu k realizaci, kam se posune, jaké nové cesty a nápady otevře, jaké problémy přinese, jaké nové myšlenky a filozofické výzvy se objeví.
Nestačí jen vygenerovaný obrázek. V naprosté většině je u dobrých výtvarníků za jejich tvorbou k nalezení mnohem víc.
Kdo chcete jen rychlý pohled do tohohle světa, tak si myslím, že tento článek je dobrým oknem. Předhodím vám sem z něj ochutnávku, kterou doplním o další jednohubky.
Vůbec se nedivím, že na prvním místě článek zmiňuje Sougwen Chung. Pro mne stejně neznámé jméno, jako bylo dosud nejspíš pro vás. Podívejte se ale na víc jejích děl. Poměrně dost omezená barevnost. Modrá, šedá, bílá, černá, někdy odstíny zemitých okrů, hnědí… ale všechno vlastně dost jednoduché. S tím, jak hezky dokáže ke svým dílům přiaranžovat sebe samu, je to velmi efektní. Spojuje přitom robotickou, lidskou i AI produkci. Zkoumá jejich vztah. Souhru. Spolupráci. Whatever.
Druhý je v článku zmíněn Refik Anadol, který povýšil datovou vizualizaci na uměleckou formu. Evidentně to funguje dost dobře. Musím to ukázat manželovi. Až jim v týmu dojdou nápady na články, můžou se pustit do umění :-). Od Anadola mne oslovily jeho The Entropy Gardens.
Pokud vás ještě ani tohle nepřesvědčilo si projet článek s těmi 12 apoštoly AI umění, tak ještě jeden opět z úplně jiné oblasti tvorby.
Scott Eaton je digitální sochař. Hyper-realistický digitální sochař. A taky to nevypadá vůbec špatně. A opět je to vlastně projekt, vědecký experiment. Má oblast, má otázky, chce přijít na to, jaké možné odpovědi existují, co je možné, jak to dopadne a kam to povede.
Skočím teď s dovolením jinam.
Už v roce 2018 proběhla první velká dražba AI obrazu. Edmond de Belamy je generativní síťová portrétní malba. Má i autorskou signaturu v této podobě:
Což je kus kódu, který pomohl obraz vygenerovat.
Ahmed Elgammal můj výčet uzavře. Je jedním z těch, koho od začátku zajímalo, zda AI dokáže být tvořivá i bez přímé lidské nápovědy. Jeho velkým výzkumným i uměleckým tématem je kreativita lidí i strojů. Ve své osobě spojuje multioborovost, neboť se sám podílí na vývoji a tréninku AI nástrojů.
Multioborovost je ve skutečnosti vlastní většině umělců, kteří pracují s technologiemi. Nejsou jen jejími uživateli. Jsou jejími testery, inovátory i tvůrci. V tom se umělci nijak neliší od řady dnešních oborů. Další podobná a neméně zajímavá díla si můžete prohlédnou na této stránce.
A na úplný závěr – dosavadní AI obrázky vždycky budou vypadat jak, jak asi vypadá to, na čem byly trénované. Takových prostředí je mnoho a někteří ze zmíněných umělců si trénovali své vlastní generativní nástroje. Pro mne osobně je to možná samozřejmý, ale hodně důležitý postřeh, když se dívám na uměle generované obrázky.
A jsem zvědavá, co tu bude za rok :-)!