Tohle téma jsem poprvé potkala na vysoké škole. Vlastně nejspíš už dřív, když mi něco ukazovala mamka, ale to byl rodič, to se nepočítá (:-D).
Ale podstatně zajímavější pro mne začalo být, když jsem připravovala kurz Bystré oko.
Letos jsem poprvé zkusila živé setkání a dopadlo to tak na 70%, ten online je v tomhle už přeci jen dotaženější, jenže v něm zase chybí přesně to, o čem chci teď psát a to, co naopak živí účastníci měli možnost vidět.
Kdykoliv se setkáme s nějakou učebnicí, je to vždycky jen nějaký výběr z tématu na základě nějaké představy zadavatele nebo autora. Nebo nějakého všeobecného aktuálního kulturního konsensu. A na to se potom učíme dívat a nějak tomu rozumět.
Asi tušíme, že není v lidských silách nacpat do jedné knihy k tématu vše, obtížně se to vejde na internet! A lidské poznání stejně neustále roste. Jen by možná v těch učebnicích mohlo být občas něco jiného, než…
Dějiny výtvarného umění
Pod názvem dějiny výtvarného umění si asi něco představíme všichni. Hromadu obrazů, soch, architektury, ti zasvěcenější už nejspíš i fotografie a ještě soudobější média (a také název dějiny vizuální kultury).
Máme pocit, že by každý z nás měl mít alespoň matný přehled o tom, co jsou zásadní díla naší vizuální kultury a ty se většinou dostanou právě do našich učebnic.
Některá z děl to vyhrála a jsou dokonce na fotkách, puclíkách, hrnečcích, na povlečení… a tak.
Všichni třeba známe tento obraz – dovolím si dát odkaz na jedno mé animované video.
Zrovna Leonardo má to štěstí, že se o něm učí už nejen jako o malíři, ale také jako o vědci, badateli a vzoru toho, co znamená pojem renesanční člověk. Známe z učebnic některé z jeho skic, studií i výkresů jeho vynálezů. Mimochodem, klasických obrazů moc nedokončil (asi 16 a dost z nich z velké části jeho dílna). Moc ho to nebavilo, byl skutečně spíš badatel…
O to zajímavější je fakt, že od něj známe lépe to málo z obrazů než tu hromadu podstatných skic. Ale jak jsem už zmínila, Leonardo i tak patří mezi ty šťastnější, od koho se do všeobecného povědomí dostalo od každého jeho tvoření trochu.
Skici, náčrtníky, studie, neprodejná dílka
Představte si učebnici, která ukazuje úplně jiné dějiny výtvarného umění.
Učebnici, která sice obsahuje stejná jména, ale úplně jiná díla.
Učebnici, která víc než to, co umělci dělali za peníze na zakázku, protože se to líbilo, ukazuje to, jak se připravovali, vzdělávali, jak přemýšleli a hledali…
Skicáře jsou svět, který nás pouští blíž k mysli každého z autorů. Co koho zaujalo, jaký problém řešil, co mu nešlo a jak se s tím popral, co by zobrazoval, kdyby bylo jen na něm, jak se bavil…
Alternativní dějiny umění.
Skicáře doplněné o dopisy, o myšlenky, které známe z korespondence, deníkových záznamů atp. (Něco z toho už samozřejmě najít můžeme, ovšem není to žádné jedno soustavné dílo. Z českých zmíním třeba Myšlenky moderních malířů a v každé pořádné monografii vždycky takové věci k nalezení jsou).
A teď si představte celé dějiny kultury. Nejen výtvarného umění.
A nějaká zásadní díla z nich. A záznamníky jejich autorů.
Něco jako když vyšla Antologie The Beatles. Náhled pod pokličku. Do procesu.
Však tohle neustále radí třeba takoví lidé jako Austin Kleon.
Takové dějiny kultury by nám byly možná bližší. Možná by měly doplnit to tradiční pojetí proto, abychom lépe chápali jejich význam a význam celého oboru. A nedivili bychom se opakovaně tomu, že polovina národa umění považuje za zbytečné.
A teď si dovolím pár vybraných momentů – vsadím se, že některé z nich znáte. Ale že některé pro vás budou poměrně překvapivé. Pro mne tehdy také byly.
Dneska už mám ke světu obrázků a kultury dost jiný vztah.
Nikdy mne moc nebavily klasické dějiny, jako kunsthistorik bych byla mizerná. Mám dobrou vizuální paměť, ale ta na data, názvy a jména je… na nic. A snaha o interpretace mi často přišla hodně falešná.
Ale pro takové povahy jako já existuje naštěstí obor zvaný srovnávací uměnověda, případně kulturní antropologie a sociologie nebo třeba kulturální studia.
Tam se totiž můžeme na věci podívat v jiných souvislostech. Bez nutnosti se zabývat seznamy jmen a děl (nebo jen těmi, která si vybereme) a podívat se na ně v nějakém širším kontextu. Třeba tvůrčího transferu. Nebo na sociálně-politickém pozadí. A to už mě bavilo víc.
Když Brouci malují
The Beatles jsem před chvílí nevytáhla úplně náhodou. Členové legendární kapely dostali do vínku totiž také mimořádný výtvarný talent.
Pojďte se podívat sem na to, jak to vede bubeník Ringo Starr.
https://www.ringostarrart.com/
Levoruký kytarista Paul McCartney.
https://www.paulmccartney.com/media/art
A rebel John Lennon.
Společně dokonce všichni čtyři pak “spáchali” toto – ovšem už v roce 1966. https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/kultura/the-beatles-spolecne-namalovali-jediny-obraz-vznikl-jako-arteterapie-v-izolaci-tokijskeho-hotelu-345597.
Věděli jste to? Nic proti našemu nejzlatějšímu slavíkovi, ale Brouci u mne vedou (i hudebně).
Malujících muzikantů je samozřejmě víc, ale ne vždycky jsou v obou oborech tak dobří. Mimochodem, mezi světovými muzikanty je i hodně poměrně dost dobrých vědců!
Co se do učebnic většinou nevejde a je to velká škoda
Ale pojďme se podívat na větší klasiku.
Tato změť těl, chce se říct kubizovaná, pochází ze 16. století. A jde o studii. Zjednodušené formy, rozvržení kompozice… ale i tak je to poměrně originální přístup a Luca Cambiaso (1527-1585) se s tím dostal dokonce i do těch zajímavějších učebnic a antologií.
Tady ještě pár dalších ukázek: https://www.artstation.com/artwork/rdNZJ
John Constable (1776-1937)
To, co od tohoto slavného anglického krajináře známe z galerií a učebnic je cca toto:
Ale co byste řekli na tohle?
Záznam, kde se autor něco učí nebo hledá, zkoumá, aby tomu rozuměl (protože teprve pak to může vyobrazit dostatečně přesvědčivě) nebo třeba pozdní díla, kdy autora zajímá hlavně podstata, kterou on sám v malbě hledá. To jsou často velmi zajímavá, ale méně zobrazovaná díla. Možná nejsou tak učesaná, jenže…
A teď vás na závěr nechám chvíli hádat.
Zkuste odhadnout nejprve století a potom autora:
Autor byl slavný francouzský literát. Autor románu Chrám Matky Boží v Paříži nebo Bídníků. Ano, Victor Hugo (1802-1885).
https://www.wikiart.org/en/victor-hugo
Dobře maloval, že? Schválně si najděte, jak v té době vypadala akademická malba. A jaký underground proti tomu tenhle autor vlastně byl! Nejen v těchto drobných výtvarných dílkách.
Tenhle článek jsem psala jako připomínku sama pro sebe, jak zajímavé umí být zákulisí tvoření, ať už děláme cokoliv.
Tak, jako se mluvilo o tom, jak trénuje Jágr, jak přemýšlí Sáblíková… Jak vznikají filmy nebo podcasty. Jak se vyrábí sýry nebo pletou ponožky. Přesně tohle je i ve výtvarné kultuře a v umění vůbec. Jako v každém oboru. Nedokončené obrazy, výstavy plné skic a návrhů… k čemu?
Právě tam se odehrává možná to důležitější, totiž celý proces myšlení a zdokonalování se a možná i větší část celé té práce. Nebo to snad máte jinak?