Už jsem vám tvrdila, že se učíme dívat na obrázky.
Tak teď něco podobného zkusím i s krásou.
Nějakou krásu bychom oceňovali, i kdybychom o kráse nikdy neslyšeli. Třeba na tomhle TED videu, které je asi 7 let staré, se dozvíme, že sice existuje nějaký druh krásy, ke které se většina z nás kloní. Tento příklon je ale zrádný, protože se v podstatě tato automatická preference podílí na docela zásadním biasu, druhu kognitivního zkreslení.
Vidět krásu znamená rozpoznat dobro?
ento bias způsobuje, že univerzálně krásné lidi považujeme také za lepší, schopnější, lépe je platíme a víc jim důvěřujeme.
V našem mozku existuje něco jako rovnítko mezi krásou a dobrem.
Asi vás nepřekvapí, že tohle mmj. vyhrává volby, že pomáhá to lépe prodávat, že i tohle má podíl na tom, komu budeme věřit, do čeho investujeme, komu pomůžeme…
Pozitivní estetické charakteristiky mají dlouhé prsty. Není to poprvé, co vám tohle zmiňuji.
Zabývat se tím, co a proč něco hodnotíme esteticky kladně, se vyplatí.
Vědět znamená vidět
Rozvoj estetické vnímavosti či všímavosti, estetické citlivosti a estetickéhoho myšlení může být něčím, co pomáhá ohladit ostré lokty naší náchylnosti k nějaké univerzální kráse.
Stejně, jako se učíme dívat na obrázky a rozumět jim, se můžeme učit vnímat různé druhy krásy.
Můžeme se to učit v různých uměleckých oborech, ale i mimo ně.
Krása, potažmo estetika, se samozřejmě netýkají jen umění.
Pasivně víme, že se ideál krásy nějak proměňuje historicky, že se liší kulturně. Víme, že na něj má poslední století obrovský vliv reklama a média. Myslet si, že jsem si skutečně jen my sami vybrali, co se nám líbí, je příliš zjednodušující a lhali bychom sami sobě.
A když o tom alespoň občas přemýšlíme, nejspíš nám dojde, že za náš dosavadní osobní život jsme už těch “líbí se mi to” vystřídali víc.
Jak to vidí GPT
Říkala jsem si, co na to poví GPT, tohle by mohlo být dobré téma. A jo, napsal to vcelku hezky. Vybírám to, co považuji za hlavní:
4 tipy od GPT (samozřejmě jich měl daleko víc), jak se můžeme naučit rozeznat více druhů krásy:
Vzdělávání a hlubší pochopení: Čím více víme o nějakém předmětu (např. o umění, přírodě nebo lidech), tím více si můžeme všimnout detailů a nuancí, které přispívají k jeho kráse. Studium historie umění, estetiky, nebo i přírodních věd nám může pomoci lépe chápat, proč některé věci považujeme za krásné.
Emocionální a osobní spojení: Krása je často subjektivní a osobní. Lidé mají tendenci považovat za krásné to, co v nich vyvolává silné emoce nebo co má pro ně osobní význam. Rozvíjení emocionálního spojení s různými věcmi nebo situacemi může rozšířit naše vnímání krásy.
Zpochybnění stereotypů o kráse: Mnoho našich představ o kráse je formováno médii, společností a kulturními normami. Pokud si uvědomíme tyto vlivy a začneme se na ně dívat kriticky, můžeme začít vnímat krásu i mimo tyto předem dané rámce.
Pozorování a učení od ostatních: Lidé mají různé vnímání krásy. Poslouchání, co ostatní považují za krásné, a zkoumání, proč tomu tak je, může otevřít nové způsoby pohledu.
Ještě bych za sebe připojila to, že naše estetické preference odráží také mimo jiné naše životní hodnoty a priority. A třeba pro mne je to občas docela sebeodhalující zkušenost.
Kolikrát musí dítě ochutnat nové jídlo, aby si ho oblíbilo? Nebo aby ho alespoň začalo tolerovat? Někomu to jde rychle a je mu to fuk (závidím), ale většina dětí to postřebuje zkoušet opakovaně, navíc se to ještě dost mění, do cca 7 let je popsané i nějaké konzervativní období…
Kolikrát se musíte setkat s nějakou uměleckou formou nebo přístupem, aby se nám začala líbit nebo abychom alespoň uznal, že na tom něco je? Co s tím? Jak na to?
Sama na sobě jsem si ozkoušela, že něco nového vědět opravdu pomáhá tomu, abychom dokázali vidět to, co předtím ne. A ocenit to.
Krása a estetika stojí na našich emocích! Proto jsou pro nás důležité, ale také ze stejného důvodu mohou být i nebezpečné. Učit se zacházet s našimi emocemi je tedy rozhodně dobré.
Třetí bod je hodně aktuální a souvisí s tím předchozím. Kdo nám pomáhá vyvolávat naše emoce? Měl/a bych stejné i bez takových podnětů? Otázky, hledání, diskuse… tohle je to, co bych ráda v nějaké podobě přinášela právě já v rámci estetického vzdělávání dospělých.
Poslední bod ani není moc třeba vysvětlovat. Neplatí jen pro estetiku, ale ve skutečnosti tohle považuji za maximální a nevytěžený potenciál umění jakožto nástroje pro vzdělávání.
Umění je totiž neskutečný kotel různých podob, přístupů, forem a obsahů… A každý si tam nejspíš najde to svoje. A jsme tak nějak snáze schopni respektovat, že druhý to má jinak. Ale už si málo povídáme o tom, proč to tak je, málo si ukazujeme naše “proč”. Zároveň tušíme, že ve chvíli, kdy přichází snaha tento alchymistický tyglík tvůrčích projevů nějak unifikovat, jde do tuhého a se společností není něco v pořádku.
I proto je dobré být schopný vidět více druhů krásy. Pomáhá to rozumět druhým, pomáhá to rozumět jinému, pomáhá to rozumět sám sobě a pomáhá to… milionu dalších věcí a na ty už tu dneska nemám místo :-).
Kdybyste se chtěli podívat na jinou krásu okem tradičního japonského přístupu, tak od 7. 11. na Facebooku můžete. V 5denním kurzu Přehlížená krása wabi-sabi.
Těším se na vaše postřehy!