Odhaduje se, že průměrný člověk dnes vidí 4 000 až 10 000 obrazů denně. Fotky na Instagramu. Reklamy na billboardech. Memy ve zprávách. Videa na TikToku. Obrázky v článcích.
Kolik z nich si pamatujete? Kolik jste opravdu viděli?
Asi tušíte, kam mířím. Většinu těch tisíců obrazů jen očima přeletíme a scrollujeme dál.
A to by bylo v pohodě, kdyby to nemělo jeden zásadní problém: Když se jen díváte, ale nevidíte, jste zranitelní. A když to vidění netrénujete, hůř se vám používá, když potřebujete.
Svět obrazů, ve kterém žijeme
Ještě před 70 lety byly obrazy vzácnější. Fotografie v novinách. Plakát na ulici. Občas televize. A občas návštěva galerie nebo muzea.
Dnes jsme obrazy doslova obklopeni. A nejde jen o množství. Jde o to, že obrazy často komunikují rychleji a silněji než text.
Video se sdílí víc než článek. Fotka zaujme rychleji než odstavec, meme řekne víc než dlouhý komentář.
Obrazy se stávají, a možná už se i staly, hlavním komunikačním jazykem. (Ale vy teď čtete! Máme naději!)
A o to jde: Většina z nás se nikdy neučila tento jazyk nějak pořádně číst.
Pasivní dívání vs. aktivní vidění
Představte si, že čtete text, ale nečtete ho opravdu. Jen letmo přejedete očima po slovech. Zachytíte pár frází. Kontext? Nuance? To vám uniklo.
Přesně takhle se většina z nás dívá na obrazy. (Možná i na ty texty, sama u sebe vnímám ztrátu pozornosti).
Vidíme “hezkou fotku”. Vidíme “něco vtipného”. Vidíme “něco smutného”. Ale co přesně na té fotce je? Jak je to složené? Co nám sděluje kromě toho prvního dojmu?
Je to problém. Protože ten, kdo obraz vytvořil – ať už je to fotograf, designér, marketér, nebo tvůrce dezinformace – dost možná přesně věděl, co dělá. Obraz není vždycky náhodná fotka, kterou si cvaknete cestou. Může to být to záměr a jde o to jaký.
Proč na tom dnes záleží víc než kdy předtím
Možná si říkáte: “Dobře, takže se nedívám na obrázky dost pozorně. No a co?”
Tady je to “co”:
Reklamy používají obrazy. A nejen proto, aby vám prodaly produkt. Ale aby vám prodaly životní styl, hodnoty, pocit, že něco potřebujete.
Fake news používají obrazy. Fotka vytržená z kontextu vypadá jako důkaz. AI vygenerovaný obraz vypadá jako realita. Sestříhané video vypadá jako pravda.
Sociální sítě používají obrazy. A ty obrazy formují, co si myslíte o světě, o sobě, o druhých.
Když se jen díváte, nevidíte ani to, co se vám snaží někdo prodat, vnucovat nebo předstírat.
Ale nevidíte ani to, co umělci vložili do svého díla, co vaše dítě opravdu kresbou chtělo říct…
Slabikář obrázků
Neznamená to, že se stanete kunsthistorikem. Nebo že budete analyzovat každý obrázek na potkání jako esej.
Znamená to, že si všimnete věcí, které by vám jinak unikly.
Že budete vědět, že i obrázky se alespoň občas vyplatí číst pozorněji.
Budete mít i čas si všimnout sami sebe, jak to na vás působí, jak se cítíte, jaké emoce ve vás obrázek vyvolá a spíš přijdete i na to, proč.
Všimnete si kontextu – kde se ten obraz objevil, kdo ho sdílel, co tím možná chtěl říct.
Poznáte, kdy je obrázek určený k poučení, radosti, ilustraci, zamyšlení nebo naopak k manipulaci.
Galerie i Instagram – stejné principy
Tady je něco, co možná překvapí: Přístup k vidění, který používáte v galerii, funguje úplně stejně na sociálních sítích.
Když se naučíte aktivně vidět klasickou malbu, můžete stejně číst reklamu. Když umíte rozebrat fotografii, umíte rozebrat meme.
Není to “vysoké” versus “nízké” umění. Není to v tom, že galerie jsou “důležité” a Instagram “nedůležitý”.
Obrazy jsou všude a všechny komunikují. A všechny můžete číst.
Ať už stojíte před plátnem v muzeu, nebo scrollujete feed na mobilu – používáte stejné nástroje, stejný způsob myšlení, stejnou pozornost.
Vidění jako demokratická dovednost
Vidění není výsada odborníků. Není to něco, co potřebuje roky studia nebo speciální vlohy.
Obrázky lidi provází celou dobu jejich historie, od jeskynních maleb a nejspíš i před tím.
Ale dnes je jejich čtení také základní gramotností pro 21. století.
Stejně jako se učíme číst text, měli bychom se učit číst obrazy. Nejen pro potěšení. Ale pro porozumění světu, ve kterém žijeme.
Protože svět, ve kterém žijeme, mluví jazykem obrazů. A když tomu jazyku nerozumíte, zůstáváte v nevýhodě.
Praktický tip nakonec
Příště, až uvidíte nějaký obraz – ať už je to fotka na webu, reklama ve vlaku, nebo obrázek ve zprávách – zkuste se zastavit.
Jen na chvilku.
A zeptejte se sami sebe: “Jak by se mohl tenhle obrázek jmenovat?”
Snaha dát obrázku jméno, je zábavná, mozek přijme fakt, že se víc zapojí. Abyste našli vhodný název, budete si chtít obrázek lépe prohlédnout. Možná zjistíte, že tam je víc, než jste si původně mysleli nebo že je tam něco jiného. Možná si všimnete něčeho, co by vám jinak uniklo.
A možná zjistíte, že vidění není něco, co se vám prostě děje. Je to něco, co můžete aktivně dělat.
A to je docela rozdíl, ne?
Pokud vás zajímají další tipy, jak konkrétně trénovat aktivní vidění a jak číst obrazy nejen v galeriích, ale všude kolem sebe, podívejte se na online kurz Bystré oko, kde najdete jednoduché strategie použitelné od Instagramu po muzeum.